Rubenczal

O Rubenczalu jsem se dozvěděl shodou několika náhod a zásahem z vesmíru. Nezbývá něž poděkovat, protože tendle závod stál za to! V pátek, den před závodem, jsem okupoval kuchyni, protože, když jedeš za někým, koho vidíš skoro poprvé, tak se sluší s sebou něco přinést 🙂 Vzniklo z toho dýňové brownies, dýňové tyčinky a hummus o něco víc česnekový než bylo plánováno. A jak je mým zvykem, tak jsem udělal všechno proto, abych byl 100% připraven na závod, kde jsem fakt nechtěl zklamat. Takže čajovna do dvou do rána, příjezd ve tři ráno a naspáno krásné tři hodiny, nutno říct bez kapky alkoholu! Ráno vstávám v půl sedmé a pak ještě v sedm, házím sprchu, hledám milion věcí, na poslední chvíli zavrhuju achillesky a točím si do dvou litrové láhve super chia nápoj, kterej mě bude srát štvát ještě tři hodiny po závodě! Bus do Hradce stíhám pohodlně a jelikož to je student agency, tak si pouštím Vratné láhve a užívám si bráchu teda Macháčka ve vedlejší roli. V půl desáté dosedáme do Hradce a já obdivuju tamní megalomanské nádraží. Za pár desítek minut přijíždí můj odvoz do Krkonoš. Nastupuji do auta plného horalů/ek, jsem lehce nervózni, ale skvěle to maskuju, aspoň myslím. Za hodinu dvacet dovalíme kousek pod chatu, kde si na nás vyčíhá lesní správa a nechce nás pustit dále. Naštěstí se po chvíli zjevuje sám Krakonoš a do ruky mi dává povolenku k vjezdu do Krkonošského království – díky kámo! Nahoře nám pořadatel sděluje, že se kvůli samozvaným ochráncům lesa posouvá start o půl hodiny. Převlékám se do běžeckého a spolu s budoucí Vivo princeznou do sebe ládujeme všechny ty dobroty a jednoznačně vede dýňové brownies! Já do sebe ještě násilně rvu chia gel, aby mi nescházela voda v závodě. Po dvou letech se jdu před závodem proběhnout a dělám dobře. Na startu se nás klepe kolem 60 lidí, dostáváme nějaké pokyny o trase, které vůbec nevnímám, protože stejně pořád poběžím za někým.

Závod je odstartován stylově dělobuchem a celé startovní pole se nejdřív pekelně lekne a až pak vystartuje. První 2km nás čeká táhle stoupání. Po pár minutách mě nebaví moc pomalé tempo a deru se dopředu. Před sebou vidím pět borců a s tímto umístěním jsem spokojen. Zanedlouho zatáčíme doleva a frčíme dolů do Velké Úpy. Na tendle seběh jsem se těšil tejden. Za pár sekund cvaknu jednoho běžce, následně druhého a v hlavě se mi rodí myšlenka, že bych mohl poprvé v životě vévodit závodu. Piko sekundu po této myšlence dopadám na ostrej kámen a pronikavá bolest mi vhání slzy do očí. Rozhodnu se radikálně zpomalit, protože jednak vidím rozmazaně a druhak ty placatý kameny kloužou jako sviňa. Po chvilce mě předbíhá hůlkař a za ním ještě jeden, ale bez hůlek. Takže se držím někde kolem šestého místa. Po nekonečných 10 minutách dobíhám dolů a už se těším na  nějakej výživnej kopeček. Přání mi je vyslyšeno a stoupáme na Vlašský Vrch, nemile zjišťuju, že když je kopec moc prudkej, tak ztrácím oproti ostatním. Naopak když je táhlej kopec, tak všem okolo sebe(to jsou všehovšudy dva běžci, se kterými se potkávám po celý závod) to nandávám. Hůlkaře doběhnu někde na Vlašském Vrchu a po pár kličkách se mě nedrží a cyklistickou terminologií si „vystupuje“(zdravím Kreuzigera)! Na Černou Horu se dle mých propočtů dostávám jako sedmej nebo osmej, což není špatný. Poprvé využívám občerstvovačku a kradu si pro sebe pětinku banánu. Tři minuty mi trvá než banán zpracuju a mezitím potkávám cestou dolů své úhlavní protivníky. Všem zatleskám a dám najevo, že jsem fakt těžce v pohodě a že už mě nedoběhnou. Po chvilce potkávám super vysmátou Barču(budoucí vivo princeznu), plácáme si a lehce se povzbudíme. V hlavě si dávám dohromady profil tratě a jestli se nepletu, tak nás čeká celkem nekonečné klesání až do Úpy. Pletu se, někde u Slatiny děláme nějaké nesmyslné kolečko, a krom toho, že mám v botech totálně mokro, tak celou dobu přemýšlím, jestli jsem nezakufroval. Nezakufroval a ještě nás čeká menší výšlap, kterej mě fakt baví. Myslím, že tam někoho dobíhám, ale to je úplně jedno, protože cestou do Úpy jsem už úplně rozšroubovanej a pracně nabytej náskok začínám ztrácet a všichni běžci se mi nenávratně vzdalujou. Já běžím po okraji, kde je tráva a snažím se šetřit své barefoot hobití nohy. Dole je poslední benzínka, kde si chci dát vodu, ale napiju se něčeho hnusnýho a teplýho, což okamžitě vyplivnu. Vedle mě je týpek, kterej jen hlásí, že na to už sere 😀 Já teda na poslední benzíně strávím asi 15 vteřin a  celkově mě stanice zdržely maximálně o minutu. Což je oproti jiným závodům zlepšení minimálně o 10 minut. Závěrečné stoupání kopíruje ten první seběh do Úpy, což je vlastně fajn, protože celou dobu víš, že to máš sakra daleko nahoru. Takže můj mozek přešel do matematického módu a půl cesty nahoru jsem se snažil vypočítat jak dlouho mi to bude trvat, když dolů to trvalo 10 min. Výsledku jsem se nedopočítal, ale bylo to kolem 30 minut. V půlce kopce si začnu zoufale pobrukovat známe songy. Po chvilce radši přestanu, protože míjím sympatickou slečnu, která skanduje „DO TOHO, DO TOHO“, tak se ptám jak jsem na tom a ona, že jsem šestej. Tak oponuju, že to není úplně špatný a jdu si pobrukovat dál. Mezitím mě doběhne(dojde) frajer, co dole tvrdil, že na to sere. Vydrželo mu to asi minutu. Ego mi zavelí popoběhni a já se pár rychlými krůčky dostávám před něj a jeho to tak demotivuje, že ho pak polyká závodník za závodníkem. Já se ze šestého fleku dostanu během asi minuty na deváté místo. Postupně mě cvaká sympatickej týpek, se kterým se tahám celý závod. Pak Kačka Matrasová, která mi jen v posledním kopci nadělí 4 minuty a hned za ní nějakej hrozně obrovskej běžec, kterej mě ještě plácne po zádech div se nesložím 🙂  V hlavě ještě spřádám plán, jak se dostat alespoň před toho sympaťáka, takže když vidím vrchol, tak se nenápadně rozeběhnu, že ho jako super překvapím, ale k tomu ani nedojde, protože mi dojde 🙂 Nahoře se přehoupnu na asfalt a celou cestu do cíle neskutečně trpím a nadávám na barefoot obuv. Do cíle vbíhám na solidním devátém místě v čase 2:12:50.

Budoucí Vivo princezna dobíhá na skvělém čtvrtém místě ve své kategorii a je opět vysmátá jak lečo 🙂

Pro tendle závod jsem vypsal několik cílů:

  • Skončit do pátého fleku (o cca 4 minuty nevyšlo)
  • Skončit do desátého fleku (S přehledem!!!!)
  • Být lepší než nejlepší žena (Naložila mě v posledním kopci)
  • Zaběhnout to pod 2:12 (chybělo cca 50 sekund)
  • Udělat radost Barče jedním menším požadavkem (nepovím, ale byla to obrovská zábava a motivace 😀 )

Propozice: 22km, +1170m

Výsledky

Rubenczal - trasa závodu.jpg

Strava záznam: https://www.strava.com/activities/745276732

A nakonec fotka dezoláta v půlce závodu.

Photo by Aktywny Wałbrzych:

Rubenczal.jpg

 

 

1 komentář: „Rubenczal

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s